Je to individuální, každý potřebuje k práci jiné prostředí a podmínky. Někdo chce klid, jiný musí pracovat pod tlakem, aby podával optimální výkony. Neexistuje univerzální recept, jak vést a motivovat lidi, to by si měli manažeři uvědomit zejména.

Už jsem si něco prošel, takže mohu hodnotit a definovat, o všechno potřebuji k tomu, aby byly vidět výsledky mé práce. Šéfů jsem měl několik typů, z čehož plyne, že jsem se musel naučit reagovat na jejich požadavky a přizpůsobit se jejich stylu vedení lidí. Prošel jsem místem, kde jsem byl pod stálou (mnohdy zbytečnou) kontrolou a někdy jsem zažíval absolutní volnost s hodnocením podle výkonu. Každý z totálně odlišných způsobů motivace a kontroly má něco do sebe a každý vedoucí pracovník jistě potvrdí, že vést lidi není žádná legrace.

Zda se mi dobře pracuje, záleží na mnoha parametrech. Jaký je šéf a jací jsou spolupracovníci, zda panuje dobrá atmosféra, zda jsem chválen a dobře motivován, a to nejen finančně. Musím říci, že mám spíše rád volnost, než stálou kontrolu. Upřednostňuji, když mi někdo neustále nesedí za zády, nemám rád přehnanou kontrolu. Ta na mě působí spíš demotivačně, jak mám pracovat, když mi šéf nevěří, že? Zjistil jsem, že rozhodně nejsem sám takto nastavený a dost ostatních lidí také přivítá volnější ruce při plnění pracovních úkolů. Na co byste v práci byli, když byste nemohli rozhodovat? To by si všechno mohl šéf dělat sám.

Také se vám někdy stalo, že jste se díky nějakému záseku s šéfem prostě nemohli posunout dál a začali jste uvažovat o tom, že změníte prostředí? Osoba šéfa je jedním z hlavních faktorů spokojenosti v práci. Rozhodl jsem se, že si budu práci vybírat hlavně podle šéfa a tento přístup se mi naposledy vyplatil. Když si šéfa vyberete a trochu ho poznáte, můžete si udělat obrázek o tom, jak to bude v práci vypadat. Zda budete dobře motivováni a ohodnoceni, zda budete do práce chodit rádi a budete za firmu dýchat. Pokud nebudete spokojeni se šéfem, nebudete ani spokojeni s prací, to je pravidlo, které platí myslím stoprocentně.

Nejhorší je, pokud budete šéfovi sloužit jako hromosvod jeho neuspokojenému egu. Není o co stát. Pak práce není o tom, abyste v klidu dělali, co máte, ale o boji se šéfem, což často sebere veškerou energii, kterou byste jinak mohli věnovat práci. Vztahy v práci jsou vůbec zajímavou věcí, dokáží zajistit skvělé pracovní prostředí, nebo naopak míso, kam se ráno netěšíte. Pokud si pomáháte a táhnete za jeden provaz, je radost po víkendu v pondělí zasednout do kanceláře.

V práci trávíme podstatnou část dne, proto je důležité, jak se v ní cítíme. Inspirativní atmosféra pomáhá k lepšímu plnění úkolů, naopak atmosféra strachu nikomu na výkonu nepřidá. Co se týče pracovního místa jako takového, i na něm záleží. Někdo nemůže vystát open space, jinému se naopak stýská v oddělené kanceláři. Na všechno se dá zvyknout, i já jsem původně nebyl zastáncem velké kanceláře, kde sedí dvacet lidí. Pak jsem si zvykl a vůbec mi to nevadilo. Jsem schopen pracovat jak v malém, tak velkém kolektivu, je to opravdu jenom otázkou zvyku, obojí má svoje výhody.

Díky tomu, že jsem prošel několik zaměstnání, tak vím, že přizpůsobit se dá všemu a každá zkušenost je dobrá. S každým zaměstnavatelem přibydou poznatky ohledně ideálního pracovního místa. Já osobně se snažím, abych se právě tomuto ideálu postupně přibližoval. Právě díky narůstajícímu počtu zkušeností se mi to snad daří a přichází i poznání, že žádný ze stylů vedení zaměstnanců není ideální, rozhodují maličkosti. Pokud šéf odhalí, které maličkosti vyhovují právě vám a uplatní je, má vyhráno.